V šedých tónech

21. ledna 2017 v 15:36 | Evr |  Recenze

Název:V šedých tónech
Originální název:Between Shades of Gray
Autor:Ruta Sepetys
Počet stran:288
Nakladatelství:CooBoo
Rok vydání:2013
Originální vydání:2011
Vazba:pevná s přebalem


Co tato kniha splnila:
Další přečtená kniha z Knižní výzvy 2016.
Přečtená kniha na seznam Čtenářské výzvy - Kniha z žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih.


Děj:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do
pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

"Já nevím, co říct. - Řekni, že se ti líbí. - Moc se mi líbí!"

Hodnocení obálky:
5/5

O autorce:
Ruta Sepetys (*1967) je americkáspisovatelka s litevskýmikořeny po svém otci.
Narodila se v Michiganu a dnes žije se svou rodinou v Tennessee. Její otec ještě jako malý kluk uprchl z Litvy, která byla společně s ostatními pobaltskými zeměmi - Lotyšskem a Estonskem - pohlcena Sovětským svazem a v roce 1941 úplně zmizela ze všech map. Znovu se na nich objevila až v roce 1990, ale svou nezávislost vůči mocnému Sovětskému svazu si musela tvrdě vydobýt. Pohnuté dějiny pobaltských zemí jsou často opomíjeny, a i proto se Ruta Sepetys rozhodla napsat svou první knihu - V šedých tónech - právě na počest statisíců lidí, kteří přišli o život za stalinské éry. Pohnuté osudy Liny a její rodiny získaly celosvětové uznání.
Získala bakalářský titul na Internacional Finance na Hillsdale Colledge. Mezitím studovala i Centre d'études Européennes ve francouzském Toulon a na ICN v Nancy.


Další její knihy:
Potrhaná křídla
Sůl moře

"Jak můžeme někam jít, když musíme jen pracovat? A když nepracujeme, nejíme."


Hodnocení knihy:
5/5

Vlastní slova (hodnocení):
Tuto knihu jsem si chtěla už přečíst několik let nazpět. Nikde jsem ji v knihovně nenašla a tak jsem začala uvažovat o koupi. To jsem ale pořád odkládala. Nakonec jsem na ji narazila ve školní knihovně na střední škole.
Už s první větou se mi obracel žaludek a začala jsem uvažovat, zda to nemám odložit třeba na příští rok. Po prvních pár kapitolách se to ale dalo do pořádku a do knihy jsem se začala pořádně zažívat.

První věta:
"Zatkli mě v noční košili."

Kniha je psaná z pohledu patnáctileté Liny, která miluje umění a se svou rodinou žije v Litvě. Jednoho večera u nich zazvoní Sovětská tajná polici, která je chce všechny odvézt pryč. Nařídili mamince Liny, že musejí všichni okamžitě odejít. V té době zrovna otec Liny nebyl doma, takže NKVD odvedli jen matku, Linu a mladšího bratra Jonase. Vyvedli je ven, odvedli je a po cestě nabrali další lidi (rodiny) a nahnali je do vlaku, ve kterém jeli strašně dlouhou dobu, bylo tam mnoho lidí, všichni byli namačkaní a nebyl tam žádný prostor. Měli jen jeden otvor na vykonání potřeby. Během cesty spousta lidí umíralo a Sověti je pak vyhazovali z vlaku ven a nechali je, jen tak pohozené, na cestě.
Lina se ve vlaku seznámila s Andriusem. Oba měli jedno společné. Hledali svého otce.
Vlak konečně zastavil až v Altaji, což byl pracovní tábor na Sibiři, kde lidé byli v podstatě bez jídla, museli dřít a hodně pracovali, aby přežili.
Sověti chtěli, aby podepsali takovou listinu a tím se podvolit tomu, co oni chtěli, aby tam pracovali, aby přiznali svoji vinu, to že jsou špatní. Mnoho lidí to podepsalo, i když dříve odmítalo, tak byli hlavně donuceni, nebo sami pak začali věřit, že potom se budou mít líp.


Během pobytu na Altaji Jonas dostal vážnou nemoc - kurděje a vypadalo to s ním hodně spatně a já jen doufala, aby to přežil. Taky se Andrius s Linu sblížili a v podstatě se zrodila mezi nimi láska.
Největší katastrofa přišla, když Lininu rodinu se spoustou dalších lidí odvezli na severní pól. Kde ty podmínky byly naprosto stašné. Umíral tam jeden člověk za druhým. Byla hrozná zima, museli pracovat, neměli jídlo a Sověti se k nim chovali jako k dobytku.
Bylo to i místo, kde Lina zjistila, že její otec již není naživu, také tam přišla o matku a málem i o Jonase.

Pár slov na závěr:
Tak tohle byla pro mě docela fuška sepsat. Knihu jsem přečetla na konci roku 2016 a recenzi vydávám za necelý měsíc.
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 24. ledna 2017 v 2:11 | Reagovat

to asi nebude můj šálek kávy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama